Když dne 13.2.2011 ve večerním pořadu TV NOVA „Střepiny“ uváděla komentátorka se sarkastickým úsměškem rozhodnutí presidenta Ruské federace Medvěděva, že pan president zrušil v Rusku nesmyslnou každoroční manipulaci s časem, při čemž v příspěvku dále zazněly i odborné názory od našich energetiků, potvrzující už léta známou skutečnost, že letní čas žádnou úsporu nepřináší, byl najednou zmíněn úžasný argument, který významně  zavádění letního času podporuje: Jednou se totiž stala jakýmsi teroristům ta nehoda, že se při posunu času spletli o jednu hodinu a připravená bomba, od které si mnohé slibovali,  vybuchla  přímo mezi nimi. Je tedy vidět, že zavádění  letního času může lidstvo významně ochránit před teroristy, kteří, pokud si nedají pozor, budou v kritických dnech jarního a podzimního přesouvání času ohroženi sami sebou.

Motto: "Když Praotec Čech funěl na Říp, tak jme my na Moravě už četli Bibli!" Dne 19.1.2011 v programu pana Jiřího Krampola: „Nikdo není dokonalý“ve 20:00 hodin na televizi PRIMA, za přítomnosti Mistra Karla Gotta a paní Jiřiny Bohdalové, padaly různé stupidní otázky a ještě stupidnější odpovědi na ně. To je však účel zábavy v tomto programu. Padla však i velmi zajímavá otázka: „Kdy Rusko napadlo Čechy?“ Pominu-li většinu stupidních odpovědí, jako například: „V roce 1938“, „V roce 1939“ apod.“, vyskytly se (dnes již podivuhodně) v mozkových závitech několika výjimek i záblesky povědomí o jakési události v roce 1968.  

   Nemyslím si, že by někdo neznal nádhernou pohádku od Karla Jaromíra Erbena: „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“. Tito tři tovaryšové, vybaveni svými zvláštními schopnostmi, pomohou princovi vysvobodit jeho vysněnou princeznu, zajatou zlým černokněžíkem na Železném zámku.  Kouzelná moc černokněžníkova byla  zřejmě ukryta v jeho třech železných obručích, z nichž jedna po druhé po postupném vítězství princových tovaryšů s třesknutím praskla, až při poslední, třetí prasklé obruči se černokněžník proměnil v černého havrana, který vyletěl rozbitým oknem ven a pohádka končí vítězstvím dobra nad zlem. Proč na tuto pohádku a její krásný konec nevzpomenout ve chvíli, kdy nad Brnem definitivně končí vláda dvou zlých mocností, pod nimiž naše město  poslední čtyři léta zkomíralo, totiž pod Zlatuškovým sdružením „Brno-2006“ a Anderovou militantní „Koalicí nádraží ve středu“ Strany zelených a v podstatě ještě i dříve a to za senátorování Prof.Zlatušky v letech 2002-2008.  

Milovníci Járy (da) Cimrmana vědí, že mezi to nejlepší, co kdy napsal, patří divadelní scénka „Vichr z hor“. Umělci po nečekané reakci publika, házejícího na divadelní scénu půllitry, židle a jiné nepatřičné předměty, se jmou předstírat, že ze scény je vynáší strašlivý vítr, nazvaný „Vichr z hor“. Unáší jak herce, tak i části kulis, které herci berou s sebou, aby tak zachránili nejen sebe, ale i podstatnou část  jejich divadelního inventáře. Jedni z posledních herců se snaží za každou cenu v předstíraném větru až vichřici udržet, ale i oni jsou nakonec strašným vichrem z hor odneseni.

Už sultán Solimán, když mu churavěla jeho princezna Zubejda, hledal po světě odborníky, kteří by mu ji uzdravili. Rádcové mu doporučili pravé a nefalšované doktory, kteří se poznají tím, že mají před jménem zkratku Dr. Panu sultánovi tehdy stačil alespoň český Dr.Voštěp, ale abychom se nemýlili, on ten náš drvoštěp byl alespoň odborníkem na kácení stromů. Všechno se totiž musí umět. Mnozí ekologisté jsou však opačného názoru. K čemu odborníci, když stačí pár fanatiků, kteří zmanipulují veřejnost (viz například slibované nezákonné použití dotačních peněz z nádraží na vyčištění přehrady) a ta pak rozhodne proti zdravému rozumu. Ředitel koalice „Nádraží v centru“ a dnešní náměstek primátora "pro rozvoj" města Brna M.Ander má s tím bohaté zkušenosti.

     Egyptský faraón a tím i celá jeho země, byl zasažen těžkými ranami za to, že utlačoval vyvolený národ Izraelitů. Těchto tzv. „Deset egyptských ran“ je označení pro události předcházející exodu Izraelitů z Egypta a jejich putování do Země zaslíbené pod vedením Mojžíše [1]. Mojžíš žádal po faraónovi propuštění svého lidu z otroctví, faraón však odmítal a Hospodin tedy vyslal Mojžíše k faraónovi se zprávou, že pokud Izraelity nepropustí, bude celá dosud kvetoucí země postižena nepříznivými událostmi, tzv. ranami. Ty postupně zasáhly Egypt, dokud nakonec faraón k odchodu Izraelitů nesvolil. Jednalo se o tyto rány: 1. Krev,  2. Žáby,  3. Komáři,  4. Mouchy,  5. Dobytčí mor,  6. Vředy, 7. Krupobití,  8. Kobylky,  9. Tma,  10. Pobití prvorozených.     V současné době se stáváme svědky toho, jak zelená ideologie dostává za zneužívání a deformování demokracie, které se jí dostalo ne zrovna vlastním přičiněním,  také jednu těžkou ránu za druhou.   [1]  Viz Bible -  Starý zákon, 2.kniha Mojžíšova: Exodus

Dosud si ještě pamatuji posloupnost vojenských hodností: vojín, svobodník, desátník, četař, rotný, rotmistr, nadrotmistr, podpraporčík, praporčík, nadpraporčík, podporučík, poručík, nadporučík, kapitán, major, podplukovník, plukovník,  generálmajor, generálporučík, generálplukovník a generál armády. Protože kdysi nějaký šetřílek zrušil mezi kapitánem a majorem hodnost štábního kapitána, vyšla mu nelogicky, ale díky počtu hvězdiček, hodnost generála-majora nižší, než hodnost generála-poručíka. Současnou úpravu hodností v armádě neznám a jako vysloužilého četaře mne už ani nezajímají.  Respektuji však oficiální názvy důležitých institucí a úřadů, mezi něž patří zejména president České republiky, vláda České republiky, Armáda České republiky, Policie České republiky a jiné.    Respektování těchto institucionálních názvů a následně těchto institucí samotných  je mi usnadněno pouze díky  tomu, že v preambuli Ústavy České republiky se výslovně  hovoří o tom, že ji zakládali její občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Tak to máme skutečně za sebou. Vypadá to tak, že v neděli 21.3.2010 letošní vskutku krutá zima už předala vládu jaru. Podle pana Bursíka však měly u nás asi již dozrávat pomeranče, jak se na nás řítilo jeho globální oteplování. U pana Bursíka není totiž nic nemožného. Poručit větru a dešti, aby foukal na větrné  a slunce stále svítilo na solární elektrárny,  je pro něho zřejmě maličkost. Jde jen o to, aby ho ten vítr, déšť a Slunce poslechly dříve, než za tisíce let, během nichž se na Zemi podstatně měnívá klíma z doby ledové na opačný extrém. Teď na ně navíc v listopadu 2009 prasklo, že v podstatě jde jen  o „Zelený byznys“, neboť část klimatologů se v e-mailech domlouvala na úpravě údajů o oteplování, aby vypadaly dramatičtěji [1].   [1] Viz: „Velká ledovcová blamáž“, MFD 19.1.2010 str.1a 4

     Jsem nesmírně rád, že v anketě  o „Knihu mého srdce“ zvítězil páně Jirotkův Saturnin. Vítězství této skvostné knížky přičítám všeobecné inteligenci našeho národa i když na druhé straně se tento někdy chová tak, jakoby byl ochoten se znovu spálit o stejná kamna. Jednou z úchvatných kapitol této knihy je filipika pana Dr.Vlacha proti příslovím, kde se m.j. praví, že na naprostém odmítání přísloví: „Co tě nepálí, nehas!“ je založen Sbor dobrovolných hasičů. Takové odmítnutí lidového přísloví je jistě více než chvályhodné.

Řádění „Zelené příšery“ v knize J.Foglara „Hoši od Bobří řeky“ je slabým odvarem toho, co se děje  v našem městě, když po demagogické kampani proti novému nádraží se v něm podílí na vládě příslušníci „Koalice nádraží v centru“ (M.Ander) a Zlatuškovo „Brno 2006“. Poté, co většina zastupitelů města Brna se konečně dohodla na tom, že se v zájmu zachování dotace z evropských fondů a tedy v zájmu města, zůstane podle platného územního plánu u plánovaného odsunu hlavního nádraží, trvají tito odpůrci na neprojednané a nerealizovatelné vlastní představě ponechání nádraží v současném prostoru.

 Je pozoruhodné, s jakou tvrdošíjnou ignorancí někteří mediální komentátoři (například Nela Maťašeje v ROVNOSTi 27.10.2007, večerní zprávy TV NOVA 28.10.2007 aj.) vštěpují občanům do hlavy, že koncem října přecházíme na jakýsi „zimní čas“, když se přece jedná o krátkodobé přizpůsobení života našemu normálnímu a bezproblémovému středoevropskému času (SEČ), při kterém je u nás od Aše po Jablunkov po celý rok minimálně 8 hodin denní světlo a jakékoliv přesuny mimo přirozené časové pásmo jsou neopodstatněné, zejména když už padl i poslední mýtus o jakýchsi úsporách energie při zavádění letního času (SELČ).

Pověst vypráví, že po dlouhém a vyčerpávajícím švédském obléhání Brna se generál Torstenson 15.8.1645 rozhodl, že nedobude-li města Brna do pravého poledne toho dne, odtáhne se svým vojskem od bran města pryč. Tento úmysl byl obráncům města údajně vyzrazen a ve chvíli, když již tito umdlévali, začal zvoník na katedrále sv.Petra a Pavla zvonit poledne předčasně již v 11 hodin a generál Torstenson dal povel k ústupu. Tato tradice se na brněnské katedrále udržuje dodnes. Víme, že jde jen o pověst, ale snad právě proto si můžeme dovolit úvahu, jak by se situace vyvíjela, kdyby v té době platil tzv. „letní čas“, který pojem „pravé poledne“ značně zkresluje. 

Po každé prohrané bitvě se cítí být každý generálem, který by ji určitě vyhrál. A nemusí to být jen velká tanková bitva u Kurska, ale třeba jen fotbalový zápas či prohrané referendum o nádraží. Skuteční  generálové se však obvykle na novou bitvu pečlivě připravují (téměř vždy však do historických podmínek té původní), ale ti chytřejší snad  i své chyby vyhodnocují. Ne tak aktéři referenda o brněnském nádraží, z nichž tři jeho propaganda a následná realizace za 6 milionů Kč z našeho městského rozpočtu vynesla až do krajského zastupitelstva.

Ve své úvaze „Bursíkova parní dálnice“ jsem kritizoval záměr  pana Bursíka  vést dálnici z Brna do Vídně po dálnici D2 do Břeclavi a odtud krátkým úsekem k rakouské hranici u hraničního přechodu Poštorná-Reinthal. Důvodem mé kritiky tohoto námětu byla souvislost tohoto návrhu s tím, že Rakušané tvrdošíjně hodlají svůj úsek dálnice Vídeň-Brno vést z Vídně do Mikulova. Tak by se dálnice spolu nesetkaly. Nyní jsem došel k  poznání, jak byla moje kritika úzce technokratická a krátkozraká a jak ekologické myšlení nás, normální lidi, výrazně převyšuje.