Jiná situace ovšem nastává, když se začne v médiích hovořit a psát o těchto institucích jako o „české vládě“, „české policii“, „české armádě“ apod. Domnívám se, že po stránce právní se jedná o instituce neexistující a nejsem povinen se jim jakkoli podřizovat. Příslušnici pohraniční policie, která po mně na historické hranici mezi Slovenskem a Moravou ve Starém Hrozenkově požadovala doklady s představením se jako „Česká pohraniční policie“, jsem tyto doklady odmítl poskytnout a stěžoval jsem si tamějšímu náčelníkovi, že na hranicích působí složka nějaké cizí ozbrojené organizace. Byla z toho tehdy pěkná mela, ale alespoň v tomto případě jsem ji donutil ke správnému oslovování.
S nacionálně vynucenými a výše uvedeným způsobem takto deformovanými názvy důležitých celorepublikových institucí, jako je „Česká televize“, „Český rozhlas“, „Česká pošta“, „Česká národní banka“, „České dráhy“ aj. se jako občan České republiky, ale jiné než české národnosti, nemohu smířit nikdy.
Nyní je již na místě osvětlit zdánlivě nesouvisející téma posloupnosti vojenských hodností a mediálně deformovaných názvů institucí v České republice:
Nemůže se přece urazit rotmistr, když mu někdo omylem řekne: „Pane nadrotmistře!“, podobně se asi neurazí praporčík, oslovíme-li ho: „Pane nadpraporčíku!“, stejně jako poručík, když ho omylem oslovíme: „Pane nadporučíku“! V těchto intencích je tedy na místě ona drzá otázka, zda se může urazit „česká vláda“, když ji Moravan nazve „českou nadvládou“?
Odpověď: Nemůže a to ze dvou důvodů: jednak s ohledem na předešlou analýzu a jednak proto, že „z vonku to tak vyzerá“, že ona tou nadvládou „de facto“ je, i když „de jure“ neexistuje.
6°C
8°C
6°C
